Komedie v mojí duši kovadlinou temně buší. Směje se a laškuje, i když mě to zraňuje. “Vždyť se ti to přeci líbí!” Klid a lásku věrně slíbí, a chlupatou prackou pohladí mě fackou. Rozšklebil se po ní otvor. Byl jsi můj muž, teď jsi netvor.
Read More..Jako stuhy černých mraků, jako dvorek starých vraků, tak se cítí moje duše. Tichá, plná. Plná prázdnoty.
Read More..Dopsala odstavec a neslyšně si odfrkla. Opřela se nahými zády o ledový radiátor a pevně sevřela víčka. Vyjádření vlastního já je hlavní potřebou lidské přirozenosti, proto píše. I když to někdy bolí, i když to často nedává smysl. Když Petr vstoupil do místnosti, trhla sebou. Neslyšela ho přijít. Myšlenky jí bubnovaly do spánků tak hlasitě, […]
Read More..Převalila se a zabalila hlavu do peřiny. Odmítá se smířit s novým dnem. Ještě si nestihla odprožít ten včerejší a už se na ní valí další. Neochotně vstala, zapnula kávovar, který ji rozčiluje a přesto jej má ráda. Hrnek se pomalu plní ranním objetím. Ten moment. Ten, před prvním douškem, kdy dychtivě nasaje vůni kafe, […]
Read More..Mraky se šourají po obloze jako tichá monstra, která mají každou chvíli s křikem spustit krupobití. Město se vyšňořilo a z každé fasády se na ni blyští cizí obličeje s výrazem vševědoucnosti. “To je ona, ta co se topí v řece vzpomínek a potoce pochyb”, šeptají němé okenice. “To je ona!”, tiše opakují špalety zpoza […]
Read More..Přivoním ke střídce chleba a křupavou kůrku rozlomím vedví. Třetí hrnek kafe tiše stojí na stole a oči mi těkají po displeji iPadu. Ráno jsem dočetla knihu a načala novou. Chybí mi text. Chybí mi čtení, chybí mi psaní. A tak jsem si uvařila kafe, opřela nahá předloktí o studenou desku stolu a začala se […]
Read More..kolik je hodin? pondělí! tři čtvrtě na smutek. co budeš jíst? kafe a cigárko! protože je smutno. obleču se do pudru a parfému. první jarní slunko mě ničí. svět se chce probudit a pomalu začít kvést. jenže já ještě nechci. Chci odpočívat a spát. Nabrat síly. Jsem smutná. Jaro, počkej ještě chvíli! Ještě pár dní […]
Read More..Do kapsy zastrčím dva žluté korálky. Jeden je pro mě, druhý je pro tebe. Až budeš, maličká, schoulená pod peřím smáčet polštář slanými kroupami, sáhni si do kapsy, nahmatej slunka. Jedno je pro mě, druhé je pro tebe. Až budeš, maličká, schoulená pod peřím utíkat se strachem do krajů z knížek, sáhni si do kapsy, […]
Read More..V kapičkách smutku se schovávám před světem. Už třicet čtyři let. Maličká, bezbranná. Co kolem ní se topí svět. Odešlas. Odešels. V bezbřehém moři slz pluje postýlka. Bílé peřinky, bílý polštář. Na samém dni temnoty maličký pomník, maličký oltář. Ve velké místnosti dvacet kolébek. V jedné jsem já. Všichni jsme plakali pro ty, co odešli. […]
Read More..Do rozeklaných hor tě poslali. Na cestu svítilnu, šat, ba ani boty ti nedali. Nahé tělo trny roztrhaly. Husté vlasy větvě rozcuchaly. Aby to nebolelo, bosé nohy do šupin obulas. Aby to nebolelo, nahé tělo do jizev obléklas. Aby to nestudilo, dlouhými vlasy se zakrýváš. Aby to nestudilo, na nic nevzpomínáš. Přešla jsi kopce, hory […]
Read More..