Well well well. I’ve been single for almost two years now. These two years have been about healing and finding someone else at the same time. And to be honest, it didn’t work. I spent a few months in some relationship but nothing really serious. Then alone for a few weeks and then something new always came. So now I’m at the point where I’ve decided to take a year off. Not dating, not meeting new „single friends“ of my friends. Please guys, don’t try to introduce me to those potential partners, you know what I mean :).

I was thinking about it for a while. And the thing is, this is the very first time in my life that I’am truly out of any relationship or situationship since I started dating in the last century. So I decided to spend the next twelve months in a meaningful way. This is gonna be the time to take myself to reconstruct my standards, not to meet someone else, but actually to create a new life for myself. I have to admit that this isn’t a coincidence. Big changes await me at work and also in my personal life. And I know I won’t be able to focus on building any kind of relationship and put effort into it. So I chose another year as a time to build a relationship with myself, with my life. It won’t be about meeting and falling in love with someone, but actually really love life, love living. And because I know I’ll never be able to control my mood if I let it depend on other people, I’ve realized that I’m the only one in charge of how I feel. And I’ve made a decision to feel great.

Samozřejmě, že mi budou chybět ty krátkodeché pomíjivé momenty i extáze lidských těl. Ale jak jsem už někde psala, pokud jde o čistě fyzické záležitosti v tomhle oboru, umím se zařídit ;).

Čtu Velkého Gatsbyho. Opět. Zajímavé je, jak v něm pokaždé objevím něco nového. Záleží na tom, v jaké životní fázi se nacházím. Když jsem byla šťastně zamilovaná a potkala jsem dalšího muže, do kterého jsem se zamilovala taky, shlédla jsem se v Daisy. V jejím rozkolu mezi dvěma muži. V té nesnesitelné hořkosti sladké zamilovanosti. Když jsem prožívala poměr se zadaným mužem, poznávala jsem se v Gatsbym. V té jeho křehké naivitě a ochotě pohnout nebesy, aby svou lásku získal. Dnes odkrývám jinou rovinu, založenou na rozhodnutí nebýt teď nějaký čas ve vztahu. Vidím se v Nickovi, ve vypravěči tohohle snového příběhu. Vidím se v jeho odstupu a touze nebýt kritický ani nesoudit. Jen pozorovat. Ačkoliv je to z podstaty lidského bytí nemožné.

K rozhodnutí rok nerandit mě vedlo i poznání z mých posledních zkušeností. U většiny mužů, které jsem potkala, jsem nahlédla všechna ta zadní vrátka. To jak jsou jednou nohou stále venku a připravení popadnout kteroukoliv další, pokud by v nějakém ohledu byla lepší. A tohle poznání je fakt úmorný. Dost o tom přemýšlím, proč tomu tak je. Nejen u mužů, ale i u žen. Nedošla jsem k žádnému vysvětlení. Ale došla jsem k závěru, že hledat zelenější trávu všude kolem není řešení. Víš totiž, kde je tráva nejzelenější? Tam kde ji zaléváš a pečuješ o ni. Takhle jednoduchý to je. A protože vztah vyžaduje energii a péči, jinak by nekvetl, nedokážu teď v žádném nějakou dobu být. Potřebuju se soustředit na nadcházející záležitosti a současně nejsem fanoušek polovičatých věcí. A už vůbec ne, pokud jde o vztahy. Tady jsem buď se vším všudy, nebo vůbec. Nikdo z nás si nezaslouží být jednou z možností ani výplní. Všichni si zasloužíme být volbou. A protože teď tohle privilegium ve svém životě nemůžu poskytnout, nechci nikomu motat hlavu. Ani sobě.

A věř nebo ne, už teď se mi ulevilo. Jak říká moje terapeutka, poslouchej své tělo. To ti ukáže, jestli ses rozhodla správně nebo ne. Ještě ani nemusí dojít k naplnění příslibu, co sis dala, ale jen samotným rozhodnutím si můžeš ulevit nebo přihoršit. Vnímej, jak se cítíš. Takže tak.