(Note: Moje anglicismy se v tomhle článku totálně vymkly kontrole a absolutně je nemám ve své moci. Takže namísto toho, abych se krotila a psala souvislé věty v jednom nebo druhém jazyce, tady tak nějak přeskakuju i v rámci vět. Pardon, jestli se ti tenhle text bude špatně číst, ale spousta výrazů nebo slovních spojení je opravdu v angličtině z mého pohledu výstižnějších.)

Mám teorii. Žal bohu ve vlastní praxi stoprocentně nepodloženou, takže to bude opravdu jen a jen teorie proložená notnou dávkou frázismu a knížecích rad. Jop, nevyžádané rady, jedna za druhou. Nemáš zač :). Přemýšlím, proč ve skutečnosti moje manželství po téměř dvanácti letech ztroskotalo, ačkoliv se vše dlouhou dobu zdálo v pohodě a i přesto, že jsme pro všechny naše kamarády a současně tak trochu i v našich očích byli vzácně sehraným párem.

O závislostním trojúhelníku, který celý náš vztah odstartoval, už jsem psala. Dopodrobna jsem rozebrala naše role, které jsme v něm sehráli, a až takhle zpětně umím vše pochopit a verbalizovat. Ještě rok po rozchodu, jsem k tomu ve skutečnosti nebyla schopná říct souvislou větu.

S nynějším odstupem času vidím i další věci, které jsem až donedávna nedokázala jasně rozklíčovat. Teď, když na to přicházím, dává vše tak velký smysl, až je mi z toho svým způsobem úzko. To neznamená, že bych cokoliv na svém rozhodnutí chtěla měnit. Znamená to, že teď teprve umím samu sebe obejmout a uchlácholit. Protože najednou jasnýma očima vidím, kde byl zakopaný pes. A najednou dávají smysl i všechny ty mé nevěry v předchozích vztazích…

All The Good Girls Go to Hell

Myslím, že i hodná (rozuměj, ta s čistým morálním kompasem, nikoliv poslušná) žena se může zachovat fakt špatně, pokud jí chybí pozornost od jejího muže. Pokud muž na dennodenní bázi naplňuje ženě její emoční konto, pak žena nevidí nikoho jiného než svého muže. Je doslova slepá vůči jiným mužům. Ale jestliže má muž krásnou ženu a sotva kdy jí řekne, jak nádherná pro něj je. Jestliže jí nevěnuje pozornost, netráví s ní čas. Jestliže neříká, jak moc si cení její inteligence, smyslu pro humor nebo čehokoliv, co je pro něj opravdu cenné. Začne se žena ve vztahu cítit jako samozřejmost. Jako křeslo v obýváku, se kterým každý počítá, že tam vždycky je. 

A pak stačí, aby se do toho objevil jiný muž, který může být od hlavy k patě ověšený red flags, ale věnuje jí jen trochu pozornosti, a ona se automaticky soustředí na tu špetku zájmu a ignoruje všechny výstražné majáčky. Protože najednou se jí dostává toho, co jí v životě nejvíc chybí. Tenhle druhý muž se v jejích očích najednou stává atraktivní a to i přesto, že mu do té doby sotva mohla přijít na jméno. Hořkou pravdou je, že ta přitažlivost není k tomu druhému muži, ale k té pozornosti, po které žena touží a která jí chybí.

Takže, pokud chceš v životě věrnou a milující manželku, je potřeba jí dávat najevo, jak moc je ve skutečnosti milovaná, přitažlivá a jak moc si jí ceníš. Protože pak tenhle pocit nebude vyhledávat u někoho jiného. A ruku na srdce, všichni si přejeme být v životě milovaní. Bez vědomí, že jsme milovaní, se stáváme zoufalými. A zoufalí lidé dělají zoufalé činy (frázismus gigantických rozměrů :D).

A je to oboustranná věc. Psala jsem to ze svého ženského pohledu, ale troufám si říct, že muži potřebují přesně to samé. Pozornost a cítit se milovaní. I proto už jsem tolikrát zmiňovala, že skutečně vřelý, harmonický a dlouhotrvající vztah vyžaduje práci. Neměla by to být dřina, to určitě ne. Ale to, že je potřeba do vztahu dávat úsilí a energii, tak to prostě je. Šťastné vztahy neběží samospádem. Samospádem běží vztah s křeslem, které jednou v obchodě koupíš, nastěhuješ do obýváku a ono tam pro tebe bez větší péče bude pořád.

Red Flags

Řeknu ti tajemství. Všichni na sobě máme přilepené vlastnosti nebo charakterové rysy, které pro někoho jiného mohou být red flags. Což znamená, že pokud jde o deal breakers, nejsme kompatibilní. Můžeme se mít rádi a přitahovat se naprosto neuvěřitelně, ale nejsme pro sebe vhodní. A tajemství je, že všichni na vědomé i nevědomé úrovni ukazujeme své red flags from the day one.

Co se stane, pokud žena zoufale touží po vztahu, pozornosti nebo lásce? Vědomě i nevědomě ignoruje red flags, které muž vykládá na stůl od prvního dne. A pokud je žena ignoruje, posouvá své hranice a standardy. A čím víc ohýbá své vlastní hodnoty nebo posouvá hranice, tím víc přitahuje muže s dalšími a dalšími red flags. Jednoho dne se žena probudí a ptá se sama sebe, proč mě všichni muži podvádějí? Proč se mnou chtějí mít muži jen nezávazný (byť klidně i dlouhodobý) vztah založený na sexu? Proč mi žádný z mých partnerů nevěnuje pozornost, kterou potřebuju? Simply as fuck. Protože jim to žena dovolí a toleruje. Proto si myslím, že jen žena s pevnými hranicemi může být ve vztahu s někým, kdo má jen málo red flags. A současně právě tyto muže přitahuje. Opět to platí i obráceně. Muž s pevnými hranicemi dokáže být jen se ženou, která má minimum red flags. Zbytek se automaticky velmi rychle vyselektuje.

Muž se spoustou varovných majáčků může přitahovat jen ženu, která má nízkou sebehodnotu a je ochotná své hranice dál a dál posouvat a neumí se za sebe postavit.

Boundaries

Ve vztahu učíme toho druhého tomu, jaká je pro nás přijatelná, dostačující (pro udržení vztahu), cool way nebo ideální a bezpečná partnerská dynamika. Učíme toho druhého, jak nás milovat. Pokud žena potřebuje velké množství lásky nebo pozornosti a současně she plays cool, když se jí potřebné lásky nedostává, učí svého muže jak ji milovat špatně. Pokud žena potřebuje víc komunikace, její partner jí několik dní nenapíše ani zprávu a ona se tím cítí frustrovaná, ale současně she plays cool and calm with this conversation dynamics, učí svého partnera jak ji milovat špatně. Pokud se žena ostýchá napsat první, aby nevypadala zoufale, chasy or needy a přitom she plays cool and calm or she plays she doesn’t care (if I see you, I see you), vytváří tím mylný narativ jejich vztahu. A nedává svému partnerovi potřebnou bázi znalostí k tomu, aby ji mohl milovat správným způsobem.

Pokud od samého začátku ve vztahu ignorujeme nebo upozaďujeme závažnost deal breakers a myslíme si “ona/on se změní”, znamená to ve skutečnosti dvě věci. Zaprvé, nemáme dostatek sebehodnoty na to, abychom stanovili pevné hranice mezi tím, co je za nás přijatelné a co už ne. Zadruhé, vytváříme si vztah s naší představou partnera, nikoliv se samotným partnerem. Budujeme vztah založený na přání, nikoliv na skutečnostech.

Vztahové zvyklosti i dynamiku komunikace je potřeba společně budovat. Je zbytečné řešit maloměstská pravidla jako třeba “muž by měl napsat první”, “přečíst si zprávu nejdřív po deseti minutách, ať vypadám busy”, apod. Tímhle vším vytváříme hru, nikoliv dynamiku. Hru plnou úzkosti a současně očekávání. Není žádný rozumný důvod, proč by žena nemohla být první, kdo napíše, pokud má zájem a chce to dát najevo. A není žádný rozumný důvod dělat, že jsem se k přečtení zprávy ještě nedostala a současně toužit po tom, aby mi muž brzy odepsal. Playing cool je podle mě největší vztahovou volovinou.

Chasing

Pokud se žena zaplete s mužem, který je absolutně její typ, ale současně ona není úplně jeho typ, je tu vždycky větší či menší element neúcty. Muž ruší schůzky na poslední chvíli, nechce si dopředu plánovat další setkání, chce se vídat s dalšími ženami apod. Což je ze své podstaty nerespektující, ale současně logické. Pokud žena není stoprocentně jeho typ, někde vzadu v hlavě má muž usazenou informaci s tím: “mám na víc”, “tohle je pro mě dočasné rozptýlení, než přijde ta pravá”. A v tuhle chvíli přichází už tolikrát zmiňovaný závislostní trojúhelník a současně také vztahová vazba, která se vytváří už od útlého dětství a rané romantické vztahy ji ukotvují. Pokud žena pochází z prostředí, kdy se jí nedostávalo dostatečné pozornosti, lásky a péče, je zvyklá na dvě věci. Zaprvé na nedostatek těhle základních stavebních prvků vztahu. Zadruhé, že jediný způsob, jak dostat alespoň trochu pozornosti, je úpěnlivě si o ni říkat, nahánět milovanou osobu, uplácet ji. Uplácet ve smyslu: Dívky se snaží být ve škole premiantky, vyhrávat sportovní soutěže. Mladé ženy se zoufale snaží vypadat neustále dokonale s perfektní manikúrou a make-upem. Produktivní ženy se ženou za rychlým a strmým kariérním růstem nehledě na jiné roviny života nebo se snaží být dokonalými hospodyňkami. A podobně. Jinými slovy, snaží se získat pozornost. Protože jejich vztahový narativ jim říká, že pozornost nepřichází sama od sebe, ale musí si o ni člověk říct a současně že bez zdánlivé dokonalosti si lásku ani pozornost nezaslouží. A tohle je jediný způsob, jak ji dostat. Tím pádem jsou zvyklé se za pozorností hnát, škemrat o ni. Jejich narativ lásky je: chasing this guy means love. 

Klíčem tedy je, aby si žena vybrala muže, který si vybral ji. A obráceně. Tady je totiž to správné podhoubí oboustranného respektu. Proto pořád dokola opakuju, že vztahy jsou o rozhodnutí. Vztahy se nedějí sami o sobě. Je potřeba se pro vztah rozhodnout a současně, aby se pro vztah rozhodl i ten druhý. Nahánění ani škemrání není dobrou startovací pozicí pro vztah, pokud má být dlouhodobý a oboustranně respektující.

Authenticity

Dvě velké lidské potřeby jsou vztahy (vazby, pouta) a autentičnost. Není nic nového pod sluncem, že bez vlastní autentičnosti si nemůžeme vytvořit plnohodnotné vztahy. A nemusí jít nutně o romantický vztah, ale i o ten přátelský nebo rodičovský. Z mého pohledu, pokud jsou naším cílem dlouhodobé vztahy, je mnohem lepší nyní obětovat “pouto” a zůstat ve své autenticitě. Protože pokud ze svého života vypustíme osoby, které nás nepřijímají v naší autenticitě (tak trochu pro ně musíme hrát divadlo a dělat ze sebe někoho lepšího, než jsme), nemusíme na jejich pozornost zbytečně vynakládat energii, kterou si naopak zaslouží ti, kdo nás respektují a milují přesně takoví jací jsme. Easy as fuck, řeklo by se. Ale tuhle knížecí radu neříkej lidem, kteří trpí úzkostnou vztahovou vazbou. Ti se totiž nedokážou snadno vzdát jakkoliv toxického vztahu, protože je jejich emoční konto vyprázdněné natolik, že zoufale touží po jakémkoliv druhu vztahu. A jsou ochotni pro něj obětovat svou autentičnost i hranice.

Distraction and Craving for Attention

Co se stane, pokud někdo skutečně touží po pozornosti a současně nemá uchopenou podstatu bezpečné vztahové vazby? Rozptýlí se. Hledá krátkodobá uspokojení. Mohou to být večerní drinky s dávnými spolužáky, se kterými ale ve skutečnosti nemáme nic společného a řeč vázne. Mohou to být ukázkoví fuckboys / fuckgirls (protože fuckboy/girl with a good intention is still a fuckboy/girl). Mohou to být notoričtí vyhledávači nových zájmů a sportů. Pokud poodstoupíme, nahlédneme, že všechno tohle množství zážitků ukazuje na obrovskou touhu po pozornosti (poutu), rozptýlení a současně strach z budování čehokoliv dlouhodobého, stabilního a udržitelného, případně i strach z toho být sám se sebou.